Když jsem dnes ráno snídal čajovku s pečivem, zamyslel jsem se nad párem česnekových tmavých raženek sypaných jakýmsi pestrobarevným zrnitým svinstvíčkem.

Napadlo mě nejdřív, čím to je asi tak sypané, chutná mně to, je to hodně česnekové a ta tmavá zrníčka asi budou konopná semínka, ale voní spíše jako lněná, tak voněly provázky s malými tmavě červenými a fialovým dřevěnými kvádříky na jednom konci, jimiž se za samovazačem vázaly na poli snopy, které jsme jako školní děti chodili skládat do panáků.

Takový panák jich měl přesně patnáct, celý mandel, čtyři mandely byla kopa, to jsou takové ty roztomilé staré míry, které mám rád, pár a tucet, mandel a kopa.

Znám ale lidi z Čech, co nemohou pochopit, kolik je náš moravský matematický výraz "zedvě".

Používáme ho, když chceme vyjádřit o něco málo více nebo méně než jen právě a akorát dvě. Vraž tam pár vajec také v receptech paní Magdaleny Dobromily neznamená vždy, že se tam vrazí přesně dvě, vrazí se jich tam přiměřeně k množství ostatních surovin.

No a tak moravská prosba Podej mně „zedvě“ vejce, teda po našem vajca, znamená, že dotyčný požádaný se koukne kolik máš mouky a vezme tři nebo čtyři a když jí máš málo, vezme opravdu jenom dvě nebo i docela jenom jedno, výraz "zedvě" tak může znamenat cokoli od jednoho až po nějakých pět nebo i šest.

Rád pro mou paní a mě usmažím k večeři bramboráky a tu je zcela na místě, abych tam vrazil přesně „zedvě vajca“. Nastrouhaných brambor mám pokaždé jiné množství ale vajec mám pořád stejně: „Tak zedvě“.

Pro toto striktní dodržování množství vajec a jiných přísad také moje bramboráky při vší skromnosti jsou vždy skvělé i když do nich dávám zcela nepředpisově strouhanku a nikoli hladkou mouku jak je psáno v moudrých knihách, kterými bych se měl prý při vaření řídit, jinak dozajista přijdu do pekla a čerti mne budou smažit jako vídeňský řízek.

Patlám svou cmundu teda tvrdošíjně pokaždé stejně blbě a stejně pokaždé taktak ochutnám, dokud jdou na odbyt, nebudu nic měnit, žádný trenér na světě nemění vítěznou sestavu.

Na Moravě když chlap odchází z domova s oznámením, že jde do hospody a dá si tam „zedvě“ piva, může jeho životní družka očekávat, že se objeví za hodinu stejně jako druhý den kolem poledne, to je přesně čas, za který se dají urazit „zedvě“ pivka.

Anebo když si zajdu do špajzu abych si uříznul „zedvě“ klobásky, jsou to skoro pokaždé přesně dva páry, tedy v Čechách čtyři nožky, na Moravě však „tak zedvě“.

„Jak dlouho se zdržíte, maminko?“ táže se v obavách mladý ženáč a pokud odpověď zní: „Dlouho ne, jen zedva zetři týdny,“ můžete si být jisti, že novopečenému zeťovi znalému moravské řeči přeběhl mráz po zádech.

Přátelé ruku na srdce, zná někdo jiný jazyk, který by měl tak vyhraněný smysl a vyjadřovací schopnosti pro přesnou a exaktní aritmetiku?